Argentina

V Argentině se čaj pěstuje v teplém klimatu provincie Misiones. Přestože se o čaji z této země příliš nemluví, je Argentina jeho devátým největším vývozcem. Zároveň je to jediná země na světě, kde se čajové lístky sklízí výhradně strojově. Červená půda provincie Misiones produkuje čaj, jehož neutrální chuť a průzračná barva jsou skvělé pro přípravu klasického amerického ledového čaje.

Pěstování čaje

Čaj se připravuje z lístků některých druhů keře rodu Camellia. Jedná se o stále zelený keř či strom, který v přírodě dorůstá výšky až 15 metrů. Na plantážích se však udržuje pouze do výšky jednoho metru. Díky tomu se čajové lístky sklízí pohodlněji a úroda je větší. Sklízí se několikrát do roka, v tropických oblastech až 30krát ročně. Čajovníku se daří hlavně ve vyšších nadmořských výškách – je tam sice menší sklizeň, ale čaj je pak mnohem kvalitnější. Čajovník se na jednom místě pěstuje 40 až 100 let a první lístky se mohou trhat až 5 let po vysazení. Sklizně probíhají stále až na výjimky ručně.

Zpracování čaje

Po sklizni se čajové lístky zpracovávají různými způsoby, které vedou k rozdílným "druhům" čaje. Základním faktorem je stupeň oxidace (obvykle se užívá chemicky nesprávný název fermentace). Tradiční dělení do čtyř základních skupin čajů:

ČERNÉ ČAJE

Lístky se mechanicky naruší, oxidace se nechá úplně proběhnout. Zpracování trvá týden i déle. Velmi výrazný rozdíl je mezi ortodoxním zpracováním a plně průmyslovou výrobou metodou CTC (Crush, Tear, Curl), kterou vzniká nadrcený substrát vhodný do čajových sáčků.

Zobrazit v katalogu

Polozelené čaje

Jsou oolongy, modrozelené, žlutozelené, nebo dokonce modré čaje. Při zpracování procházejí jejich lístky kratší oxidací.

ZELENÉ ČAJE

Enzymy způsobující oxidaci jsou při zpracování těchto čajů zničeny teplem. K tomu se využívá sušení na pánvích nebo napařování.

Zobrazit v katalogu

BÍLÉ ČAJE

Mladé listy těchto čajů se rovnou suší, aniž by procházely oxidací.

Věděli jste, že:

Čaj se pije už 5000 let!

Podle legendy je to zásluhou pokrokového císaře Shen-Nunga. Za jeho vlády bylo nařízeno z hygienických důvodů všechnu vodu převařovat. Jednou prý byli císař a jeho pobočníci na cestách a při krátké zastávce vařili vodu na osvěžení. Do kotlíku však napadaly nějaké lístky a voda se zbarvila dohněda. Nápoj všem chutnal a císař nařídil neznámou rostlinu odvézt na císařský dvůr a prozkoumat.

Slovo „čaj“ pochází z čínštiny

V mandarínském a kantonském dialektu se čaj vyslovuje ccha. V dialektu min významného přístavu Sian-men se pro označení čaje používá slovo te – odtud pojmenování v angličtině, němčině a dalších jazycích.

Čaji je věnována celá kniha, pocházející z 8. století n. l.

Napsal ji velký znalec čaje, čínský spisovatel Lu Yu, a kniha má název Ch'a Ching neboli Čajová klasika.

Rituál pití čaje vznikl v Japonsku již před mnoha tisíci lety

Pití čaje přinesli do Japonska buddhističtí mniši, kteří studovali v Číně.

První zásilka čaje připlula do Evropy až v roce 1606

Zásilka putovala dlouhé měsíce z Číny přes Jávu do Holandska. Tam se brzy stalo pití čaje módou mezi bohatými a rozšířilo se do ostatních evropských zemí.