Írán

Íránská zvláštnost nespočívá ani tak v přípravě, jako ve způsobu pití čaje. Uvaří se velmi silný místní nebo čínský sypaný čaj a nechá se asi 4 minuty vyluhovat. Pak se nalévá do skleněných pohárků s nožkami ve tvaru vázičky, kterým se říká ormudy. Tento čaj má být velmi tmavý, nicméně průzračný, s načervenalým nebo malinovým odstínem. Pije se horký po malinkých doušcích přes kousky nasekaného cukru. Někdy se do něho přidává skořice nebo zázvor.

Pěstování čaje

Čaj se připravuje z lístků některých druhů keře rodu Camellia. Jedná se o stále zelený keř či strom, který v přírodě dorůstá výšky až 15 metrů. Na plantážích se však udržuje pouze do výšky jednoho metru. Díky tomu se čajové lístky sklízí pohodlněji a úroda je větší. Sklízí se několikrát do roka, v tropických oblastech až 30krát ročně. Čajovníku se daří hlavně ve vyšších nadmořských výškách – je tam sice menší sklizeň, ale čaj je pak mnohem kvalitnější. Čajovník se na jednom místě pěstuje 40 až 100 let a první lístky se mohou trhat až 5 let po vysazení. Sklizně probíhají stále až na výjimky ručně.

Zpracování čaje

Po sklizni se čajové lístky zpracovávají různými způsoby, které vedou k rozdílným "druhům" čaje. Základním faktorem je stupeň oxidace (obvykle se užívá chemicky nesprávný název fermentace). Tradiční dělení do čtyř základních skupin čajů:

ČERNÉ ČAJE

Lístky se mechanicky naruší, oxidace se nechá úplně proběhnout. Zpracování trvá týden i déle. Velmi výrazný rozdíl je mezi ortodoxním zpracováním a plně průmyslovou výrobou metodou CTC (Crush, Tear, Curl), kterou vzniká nadrcený substrát vhodný do čajových sáčků.

Zobrazit v katalogu

Polozelené čaje

Jsou oolongy, modrozelené, žlutozelené, nebo dokonce modré čaje. Při zpracování procházejí jejich lístky kratší oxidací.

ZELENÉ ČAJE

Enzymy způsobující oxidaci jsou při zpracování těchto čajů zničeny teplem. K tomu se využívá sušení na pánvích nebo napařování.

Zobrazit v katalogu

BÍLÉ ČAJE

Mladé listy těchto čajů se rovnou suší, aniž by procházely oxidací.

Věděli jste, že:

Čaj se pije už 5000 let!

Podle legendy je to zásluhou pokrokového císaře Shen-Nunga. Za jeho vlády bylo nařízeno z hygienických důvodů všechnu vodu převařovat. Jednou prý byli císař a jeho pobočníci na cestách a při krátké zastávce vařili vodu na osvěžení. Do kotlíku však napadaly nějaké lístky a voda se zbarvila dohněda. Nápoj všem chutnal a císař nařídil neznámou rostlinu odvézt na císařský dvůr a prozkoumat.

Slovo „čaj“ pochází z čínštiny

V mandarínském a kantonském dialektu se čaj vyslovuje ccha. V dialektu min významného přístavu Sian-men se pro označení čaje používá slovo te – odtud pojmenování v angličtině, němčině a dalších jazycích.

Čaji je věnována celá kniha, pocházející z 8. století n. l.

Napsal ji velký znalec čaje, čínský spisovatel Lu Yu, a kniha má název Ch'a Ching neboli Čajová klasika.

Rituál pití čaje vznikl v Japonsku již před mnoha tisíci lety

Pití čaje přinesli do Japonska buddhističtí mniši, kteří studovali v Číně.

První zásilka čaje připlula do Evropy až v roce 1606

Zásilka putovala dlouhé měsíce z Číny přes Jávu do Holandska. Tam se brzy stalo pití čaje módou mezi bohatými a rozšířilo se do ostatních evropských zemí.