Malawi patří do středoafrické oblasti s tradicí čajových plantáží, která započala koncem 19. století. Kromě Malawi se čaj pěstuje i ve Rwandě, Burundi, Zimbabwe a Mosambiku. Malawi vyprodukuje ročně 45 milionů kg čaje a je díky tomu jeho osmým největším vývozcem na světě.
Čaj se připravuje z lístků některých druhů keře rodu Camellia. Jedná se o stále zelený keř či strom, který v přírodě dorůstá výšky až 15 metrů. Na plantážích se však udržuje pouze do výšky jednoho metru. Díky tomu se čajové lístky sklízí pohodlněji a úroda je větší. Sklízí se několikrát do roka, v tropických oblastech až 30krát ročně. Čajovníku se daří hlavně ve vyšších nadmořských výškách – je tam sice menší sklizeň, ale čaj je pak mnohem kvalitnější. Čajovník se na jednom místě pěstuje 40 až 100 let a první lístky se mohou trhat až 5 let po vysazení. Sklizně probíhají stále až na výjimky ručně.
Podle legendy je to zásluhou pokrokového císaře Shen-Nunga. Za jeho vlády bylo nařízeno z hygienických důvodů všechnu vodu převařovat. Jednou prý byli císař a jeho pobočníci na cestách a při krátké zastávce vařili vodu na osvěžení. Do kotlíku však napadaly nějaké lístky a voda se zbarvila dohněda. Nápoj všem chutnal a císař nařídil neznámou rostlinu odvézt na císařský dvůr a prozkoumat.
V mandarínském a kantonském dialektu se čaj vyslovuje ccha. V dialektu min významného přístavu Sian-men se pro označení čaje používá slovo te – odtud pojmenování v angličtině, němčině a dalších jazycích.
Napsal ji velký znalec čaje, čínský spisovatel Lu Yu, a kniha má název Ch'a Ching neboli Čajová klasika.
Pití čaje přinesli do Japonska buddhističtí mniši, kteří studovali v Číně.
Zásilka putovala dlouhé měsíce z Číny přes Jávu do Holandska. Tam se brzy stalo pití čaje módou mezi bohatými a rozšířilo se do ostatních evropských zemí.
Čína
Egypt
Indie
Indonésie
Írán
Japonsko
Jihoafrická republika
Keňa
Malawi
Maroko
Papua - Nová guinea
Rusko
Thajsko
Argentina
Cejlon (Srí Lanka)